Má tři přání

Kdybych měl možnost dostat tři přání, vím jistě, která přání by to byla.
 Nejdřív bych řekl na začátek něco ze svého života. Žil jsem odmalička v chudobě a tatínek mě a mého bratra bil. Ne pravidelně, ale průběžně v rozmezí jedenácti let, ne vždy to bylo v naší rodině nejlehčí, bojovali jsme s penězi, museli jsme se vypořádat s tím, že k večeři byly jen vařené brambory s mlékem, nebo jenom hrachová kaše. Já jako osoba jsem dostal dar od boha, a tím byl  tanec , který mě a moje srdce doprovází celý život a snad i v budoucnu bude. Vždy, když jsem tancoval doma, tak jsem to všechno spíš dělal proto, abych docílil nějakého uvolnění a hlavně ztrátu nad vším, co mě v normálním světě omezovalo, jako bylo týrání ze strany otce, tak nátlaky dětí, kteří mě neměli moc v lásce, byl jsem pro ně nezajímavý, prostě někdo jiný než oni, ale to, co mě na tom dokázalo uvolnit, byla samotná hudba a já se svým tancem, který byl spíše jako takové naříkání, nebylo to jako tancovat jen tak, ale bylo to spojeno se srdcem a hlavně s duší a tanec bylo propojený s emocemi, které jsem předal mému tělu a ty to pak ukazovali světu, jak jsem na tom byl. Tancoval jsem, když mi bylo mizerně, tancoval jsem, když mi bylo fajn, prostě tanec mě doprovázel celé dětství, které bylo hendikepované už jenom tím, že jsem normální dětství neměl.
 Pak však přišel zlom, kdy jsem se dostal do dětského domova. Inu, nebylo  to pro mě samotného lehký, ale musel jsem se s tím nějakým způsobem vypořádat. A jak jinak než tancem, každičký den jsem si tancoval a tety si začali všímat mého talentu, který, jak ony říkají, nebyl jen ledajaký, to právě přišla ta myšlenka jedné tety, abych to zkusil ukázat paní ředitelce, která je mimochodem tou nejzlatější tetou pod sluncem, nebýt toho, co pro nás dělá, neměli bychom se tak dobře. No, a když se to i tetě Evě líbilo, bylo načase to rozvíjet dál. Tím to začíná moje zviditelňování mého projevu tance,  začal jsem chodit do společenských tanců, které mi hodně šly, byl jsem už i několikrát umístěný na bedně. Zkrátka jsem byl nadšený,  že  jsem mohl dělat něco, co mě bavilo a i uspokojovalo. Pak nastal v mém životě  velký zlom kvůli kterému sem se vzdal těchto aktivit  a  tou bylo  to že sem se dostal na taneční konzervatoř,  a zároveň  gymnázium,  kde jsem až dodnes, a zatím se mi tam daří a nemohu si tu to školu vynachválit.
Co se týče učení, se držím velice dobře,  než když jsem byl na základní škole, a to už je co říct. Jsem za sebe rád, že jsem, i zato, co jsem prožil, nepromarnil zkusit to a dokázat tím lidem, že dítě, které to v životě  nemá lehké, dokáže něčeho dosáhnout a dělat velké věci. A k tomu se právě vztahuje to téma, na které teď píši, a tou jsou má tři přání.
 Moje přání jsou prosté a stereotypní,  tj. to že v životě chci dosáhnout lepších kvalit, aby moje děti, které bych chtěl mít, byly spokojené a šťastné,  a dal do nich lásku, jakou mně nebylo určeno dostat v mladí.
Další by snad byla moje kariera v budoucnu, chci lidem dodávat pocity a dodat jim jakousi energii a duševní spokojenost, protože sen každého tanečníka je to, když divák si z představení odnese jen to, co mu pak v jeho pokračování  v životě napomůže  v sebezdokonalování a poznání jeho samotném , aby i za nepřízeň špatných vlivů okolo něho  našel smysl prostřednictvím   tance , důvod a smysl, proč je na světě a že má smysl žít, i když život je někdy jako pes. To je to, co bych chtěl, aby si lidé něco z mého vystupování na podiu vzali, aby to nebylo jen takové laciné tím, že lidé přijdou a bezmyšlenkovitě pak půjdou domů, ale aby si z toho do života něco vzali a dodalo jím to také energii do dalších dnů.
 A samozřejmě také bych si hodně přál pobývat někde jinde, než u nás v České republice, neříkám, že Česko je špatná země a že se mi tady nelíbí, ale chci jet do zahraničí abych tanec rozvíjel dál i jinde a mohl tím dělat dobré jméno České republice, kterou mám tak rád a chtěl bych, aby lidé věděli, jak moc jí mám rád, i když dnes v této době to není nejlehčí a slyším ze strany na stranu, jak mnoho lidí chce odjet, ale to já nechci chci, jen dělat dobré jméno ve světě a hlavně České republice.
 A snad asi v poslední řadě bych si chtěl sám sobě popřát to, aby  se mi i nadále tak dobře dařilo jako do sudu a aby byly moje taneční úspěchy co největší, aby moje kariera jako tanečník jen  vzkvétala  a abych se udržel a nepřestal doufat v tom, že to bude jen lepší. Víte, není vždy strašné to, co vám někdo dělá nebo jaký máte osud ale spíš jak se k tomu postavíte a jestli se k tomu postavíte čelem a půjdete skrz problémy a budete bojovat o své místo jako každý jiný na této planetě a vyrobíte si určitý respekt  a poklonu lidí kteří vás do ty doby jen zahanbovali jací jste že to nemůžete zvládnout a že nato nemáte. Kašlete na tyto slova jděte za svým cílem a ten cíl bude v dohlednu a muže být i skutečným.