The Alex´s story
V dětském domově žiji jedenáctým rokem a prošel jsem několika projekty, které realizovaly různé nadace. Většinou se jednalo o setkání, která trvala několik dnů a v několika případech i jednoho týdne. Jejich náplní bylo většinou naučit děti finanční gramotnosti a jak co nejlépe odstartovat jejich život po odchodu z dětského domova. Všechny tyto projekty a povinnou účast na nich, jsem nikdy neměl rád. Narušovalo mi to můj zaběhlý program a pokaždé jsem se jen těšil na to, až tato setkání skončí. Vše se ale jednou změnilo...
V roce 2014 se několik dětí z našeho dětského domova včetně mě účastnilo zájezdu do Chorvatska. V Praze, kde jsme přestupovali z jednoho autobusu do druhého, mne zástupkyně ředitele vyrušila z nakládání zavazadel, abych s ní zašel za „nějakou“ paní, která stála opodál a s někým z našich dětí se tam loučila. Vůbec jsem nevěděl, o co se jedná a tak jsem k paní, která mě již z dálky zdravila, přicházel se zvláštním pocitem. „Alexi, tady Ti přestavuji paní Michaelu Chovancovou. Je to ředitelka DDŠ“. Říkám si v duchu „co znamená ta zkratka?“. Paní Chovancové jsem se představil a v mojí hlavě to pulzovalo ještě více, což umocnila další její slova „Alexi, vím, že Ti to je asi líto, že jsme Tě nevzali, ale už jsme měli plno“. To jsem se už vážně musel zeptat, o co se jedná, což mi bylo hned vysvětleno. Několik měsíců předtím jsem podával přihlášku do jednoho z těch „otravných“ projektů a samozřejmě jsem jí vypisoval s myšlenkou, že se mi tam vůbec nechce. Paní Chovancové jsem tenkrát odpověděl, že mě to taky moc mrzí, ale v hlavě jsem si myslel, že jsem v tomto případě vyhrál – nikam nemusím, což se následně za nějakou dobu změnilo.
Uběhlo několik měsíců a já jsem se balil na svůj první Stipendijní víkend. Nemám rád nové prostředí a poznávání nových lidí a tak jsem se velmi obával toho, jak to asi bude fungovat. Několik kluků z našeho domova již na tomto projektu bylo, tudíž jsem u nich sondoval, jaké to tam je, čeho se mám bát atd., ale všichni se mi jen smáli a říkali velmi oblíbenou odpověď „uvidíš“.
Když jsem se v neděli téhož týdne vracel z mého prvního víkendu, jenž organizovala organizace DEJME DĚTEM ŠANCI, hned jsem spolubydlícímu začal vyprávět své zážitky. Poprvé jsem zažil projekt, který je organizován a nepomáhá na základě nějakých postranních úmyslů. Organizace těchto víkendů pod taktovkou děvčat z nadace je vždy velmi profesionální a na velmi dobré úrovni, programy jsou sestaveny tak, aby to opravdu každého bavilo. Opět jsem v rámci těchto víkendů prošel přednáškami o finanční gramotnosti a dalších „omílaných“ tématech, jenže teď to bylo v mnohém jiné. O tématech nám vyprávěli zaměstnanci různých bank a společností, tudíž jsme měli mnohé vysvětleno pomocí praktických poznatků.
Téma drogy? Již jsem se s ním několikrát setkal a vždy to bylo stejné – doprostřed místnosti si stoupl jeden z organizátorů daných a začal nás poučovat o drogách. Ti, kteří s nimi měli zkušenosti, se jen museli smát absolutní nezkušenosti přednášejícího. Zde se ovšem opět jedná o něco jiného. V rámci několika Stipendijních setkání jsem si vyslechl několik vyprávění osob v minulosti závislých na heroinu, alkoholu a dalších „démonech“. Asi Vám nemusím dopodrobna vysvětlovat, která z těchto verzí přednášek mi přinesla více.
S organizací DEJME DĚTEM ŠANCI spolupracuji již šestým rokem a mohu Vám s klidným svědomím říct, že se jedná o vůbec nejlepší nadaci ve svém oboru. Zde se nám dostává skutečné pomoci a ne jen řečí okolo. Naše spolupráce je založena na tom, že díky této nadaci mohu aktuálně studovat vysokou školu, což je pochopitelně velmi nákladné. Díky DDŠ mám tedy uhrazeno studium a všechny náklady spojené s ním. V rámci této podpory se jedná i o motivační a prospěchové stipendium, kdy si každý student sám zvolí cíl, kterého by chtěl na konci pololetí nebo semestru docílit. V mém případě se jedná opakovaně o to, abych dokončil všechny zkoušky v termínu, a za takto splněný úkol pak obdržím 1 000 Kč. Motivační stipendium myslí i na to, kdy člověk dokončí studium na dané škole a v tom případě na Vás čeká odměna ve výši 5 000 Kč – krásná motivace, na kterou jsem již dvakrát dosáhl – po dokončení vyšší odborné školy a bakalářského studia na vysoké škole.
V rámci pomoci to není vše. Několikrát jsem využil projektu, který nese název „Přál/a bych si“, kde jsem prosil o nábytek do svého studijního bytu, matraci a sadu nářadí a vše se mi splnilo. V rámci projektu „Podporuj mě“ jsem podporován podporovatelkou, která mi k dnešnímu dni naspořila přes 50 000 Kč, které mi budou k dispozici po odchodu z dětského domova. Mám možnost si každým rokem přát dárek v rámci projektu „Strom splněných přání“. Řekněte mi, kdo z Vás má doma pračku a tablet od Michala Davida, to jsem zvědavý J.
Vážím si této podpory, která je pro mne velmi důležitá, ale i přesto musím říct, že se nic nevyrovná osobnímu přístupu, který k nám mají organizátorky. Jedná se o velmi pěkné vztahy založené na důvěře a pochopení. Pro mě je velmi důležité, že v případě jakéhokoliv problémů vím, že se na ně mohu kdykoliv obrátit a nikdy mě v těžké situaci nenechají!
Alexandr Sýkora