Příběh z dětského domova

Jmenuji se Helena a je mi 16 let. V DD jsem prvním rokem. A budu Vám vyprávět část mého příběhu. Ale opravdu jen část. Moc si toho z dětství nepamatuji, dalo by se říct, že převládá to zlé. Pamatuji si i něco dobrého, i když je toho velice málo.

Začalo to tak, že když mi byli přibližně 3 roky, mamka se rozvedla s tátou, jelikož si každý našel někoho jiného. Táta si našel přítelkyni se stejně starou dcerou, jako jsem já. Kterou si vzal. To mi ani tak nevadilo, pořád měl o mě totiž zájem. Rodiče se o mně soudili a neustále se jenom hádali, kdo mě bude mít v péči, nakonec to vyhrála mamka, chvíli jsem byla spokojená. Byla jsem se starší sestrou a většinu rodiny jsem stejně měla u mamky. Ze začátku měl o mě táta velký zájem, neustále se hádal s mamkou kvůli mně a pořád si mě bral k sobě. Dokonce se mě pokusil i unést. Jemu bylo asi jednu, že mi byli přibližně 4 roky, já celá vystrašená jsem brečela v autě a on s tím nic neudělal. Pak to přestalo a začal se chovat normálně, bral si mě na každý víkend, na prázdniny, svátky prostě vždy, když mohl tak sem byla u něj. No a postupem času o mě ztrácel zájem a začal se víc a víc starat o svou ženu a její dceru. Lásku, kterou jsem od něj tak potřebovala, dával jim a mě to bylo strašně líto. Už si mě k sobě nebral ani tak často, ta jeho žena si ho omotala kolem prstu a on dělal, co řekla. Aby si mě vzal aspoň na prázdniny, tak mu babička (jeho maminka) musela dát na benzín a na jídlo. Nakonec jsem s ním nebyla skoro vůbec a s mamkou jsem se taky odcizila.

Bylo mi přibližně 6 let, když čekala dvojčata. Začala fetovat chodit pozdě večer ven. Ale především se o nás přestávala starat, neplatila složenky, aby měla peníze pro svoje potěšení z drog, jí bylo totiž jedno, že má 4 dcery. A jelikož neplatila složenky, pořád jsme se stěhovali do jiného bytu. Na poslední chvíli strejda musel shánět byt, on jí dal totiž na všechno peníze a ona to rozfofrovala a řekla mu, že všechno zaplatila a přitom nic. No později přestala i kupovat jídlo a posílala mě a starší sestru pro jídlo k babičce, bylo jí jedno, že tam nechceme chodit a že nám to je trapný, tam každý den chodit pro jídlo. A aby toho nebylo málo, začala si do bytu brát fetky, který tam jedly, spaly a koupaly se, prostě to byl pro ně azyl. Ještě ke všemu začala krást prodávat zastavovat věci. O malé sestry se vůbec nestarala, proto už v 8 letech jsem je koupala, dávala jsem jim najíst, spát, brala si je ven, prostě jsem se o ně starala já. Mamka celé dny byla pryč, přišla opravdu pozdě v noci a ještě ke všemu s cizími lidmi. Takže je jasné, že později jsem začala i vařit, uklízet a o všechno se starat sama, sester táta chodil do práce a ségra ta byla ráda, že vylezla z postele.

S mamkou jsme se začali hádat čím dál tím víc, začala jsem jí všechno vyčítat, že si udělala 4 děti a 5 bylo na cestě a nestará se, že o všechno se starám já, že jenom fetuje. Byla na mě zlá a chtěla, ať dělám opravdu všechno já, věčně byla pryč, vždycky přišla pozdě večer a hned šla na počítač. Bylo to s ní příšerný, už se to nedalo vydržet, protože starší sestra utekla babičce, která si jí vzala do péče a starala se o ní asi o dva roky.

Poté jsem k ní utekla i já opravdu se to nedalo vydržet, myslela jsem, že když uteču k babičce, bude všechno lepší, ale nebylo, bylo to ještě horší. Mamka mě přemlouvala, ať jdu zpátky a jelikož na mě babička byla zlá a hodně pila, všechno mi vyčítala tak jsem šla zpátky mamce, jenže ta byla chvíli hodná a pak to zase začalo, takže jsem chodila k mamce, babičce, mamce k babičce a pořád takhle do kola, pak si mě vzal táta asi na necelý rok k sobě, kde to bylo taky příšerný ta jeho manželka a dcera mě vůbec neměli rádi, vymýšleli si na mě hlouposti a dělali všechno proto, aby mě táta dal zpátky mamce nebo babičce. Dělali mi strašný věci. Například mi nacpali tašku jeho manželky dcery a strčili mi to do skříně, jako že jsem to ukradla samozřejmě, že táta věřil jim a ne mě.

O letních prázdninách jsem jela k babičce, myslela jsem, že si na mě musí zvyknout a že to bude lepší, až se vrátím zpět, jenže nebylo, uprostřed prázdnin mi přivezl všechny věci, ať si mě už nechá, zase jsem byla chvíli u babičky u mamky u babičky pak zase u mamky a nakonec u babičky, se kterou jsme se pak přestěhovali ke strejdovi, kde bylo všechno čím dál tím horší a horší.

Nakonec už jsem to nevydržela, nevěděla jsem, co mám dělat, chtěla, jsem se i zabít. Jenže hodně mi pomáhal přítel, tak jsem si nic neudělala. Nakonec jsem o letních prázdninách k němu utekla a šla na sociálku, že už to nevydržím s babičkou, ať mě dají do dětského domova nebo já už nevím, že to nevydržím. No a na konci prázdnin až bylo všechno vyjednáno a já šla do dětského domova, kde se cítím dobře a jsem spokojená. Hodně se mezitím stalo, plno věcí jsem ani nenapsala, asi by mi totiž upadli ruce a psala bych to ještě teď. Tak se vám pokusím napsat aspoň něco, co se během toho stalo. A asi se mi to nechtělo vypisovat, protože už teď se cítím trapně a bylo by toho na mě už moc. Táta mi dal plný pytel mých vlastních hraček k vánocům, bydleli jsme u příbuzných, mlátili nás, mamku i strejdu zavřeli, sestry byly najednou všechny u babičky, a je toho ještě strašně moc. Děkuji za chvilku kterou jste si udělali, aby jste si můj příběh mohli přečíst. Ale jak jsem napsala, stalo se toho ještě mnohem víc, tak jsem se to snažila co nejvíc zkrátit. A asi nějak takhle se stalo, že jsem v dětském domově.

Dětský domov mi toho opravdu hodně dal, přátele, důvěru a hlavně naději, že někdy bude líp a že je na hodně místech lépe, že všichni nejsou stejný, že dokážou být lidi i hodný důvěřiví, starostliví, no prostě že dokážou mít spoustu dobrých vlastností, i přesto že chci někdy zpátky domů, tak jsem ráda, že jsem tady. Konečně jsem zjistila, že někam patřím, že někomu na mně záleží. Byla bych strašně ráda, kdyby Vás zaujal právě můj příběh.