Můj velký sen

Jak se stalo, že jsem v Dětském domově ? Tuto otázku si kladu každý den a neznám na ni odpověď. Byly mi pouze tři roky, když jsem přišel z kojeneckého ústavu do dětského domova. Proto nemůžu psát o mém životě předtím. Smutné je, že jsem už sedm let neviděl ani svoje rodiče. Mám šest sourozenců, ale nestýkám se s nimi, každý už šel svojí vlastní cestou. Výjimkou je moje starší sestra, která je tady se mnou.

Proto jsem se rozhodl psát na téma Můj velký sen.

A snít já umím. Už od malička. Snil jsem, že jednou budu mít svůj vlastní pokojíček. Zažil jsem doby, kdy nás bylo v dětském domově v jedné rodince dvanáct! Taky jsem snil o tom, že budu fotbalistou. To snad chce každý malý kluk. Pak mě bavilo tancování. Osm let jsem chodil do tanečního kroužku Rytmik. A sny se měnily. Chtěl jsem víc. Teď jsem v tanečním souboru Calipso dance a zdá se, že se mi konečně splnilo moje očekávání – sbírat úspěchy na celostátních a mezinárodních soutěžích.

Přesto mám ještě jeden obrovský sen. Sen největší. Asi jste zvědaví a já vás nebudu dlouho napínat. Co by to tak mohlo být, když se učím kuchařem? Vaření mě opravdu baví a snažím se zdokonalovat při každé příležitosti. A těch je opravdu hodně. Tak třeba: umím už uvařit celé restaurační menu. Moje paní mistrová si mě chválí a já si jí vážím za její kuchařské umění, které mi na hodinách praxe předává. Také v domově mám spoustu příležitostí se něco nového naučit. Vařím nedělní obědy pro osm dětí naší rodinky, chystám jim odpolední svačiny a večeře, umím dokonce nachystat vánoční štědrovečerní večeři a také pohoštění k narozeninám.

V dětském domově jsem si prošel úplně vším. Odmalička až po pubertu. V dětské domově jsem dostal všechno, co by mi doma nikdy nedali. Například: Jsem rád, že jsem byl u moře. V Itálii i v Chorvatsku. Také jsem procestoval krásná místa naší vlasti. Tancoval jsem v Praze s Hankou Kynychovou. Byl jsem na Rošťákovi roku v Ostravě. Prodával jsem výrobky našich dětí na Jarmarku s Albertem. Každé prázdniny mám možnost se setkávat s kamarády jiných dětských domovů na letních táborech. K mým nejoblíbenějším patří taneční tábor, kam jezdím už od osmi let. Za všechno, co umím a co mám, vděčím hodným tetám a strejdům z našeho dětského domova, zejména naší paní ředitelce. Moc si jich za to vážím. Jsou mým vzorem. Dali mi pocit bezpečí, který jsem doma nepoznal.

Náš dětský domov prošel mnoha změnami. Patřím mezi jeho nejstarší obyvatele, hodně mých kamarádů už dětský domov opustilo. Změnilo se prostředí, ve kterém my děti bydlíme. Máme plno nových věcí. Rodinné skupiny jsou moderně zařízeny tak, abychom se v nich cítili dobře. Učím se v nich všechno, co potřebuji pro svůj budoucí život. Uvařit, vyprat, nebo třeba tomu, jak hospodařit s penězi.

Už jste přišli na to, co je můj největší sen? Tak malá nápověda: Co je pro můj budoucí život důležité? Dodělat školu a mít výuční list. Pak budu mít jistotu, že najdu i dobrou práci ve svém oboru. Chtěl bych pracovat v dobré restauraci, mít svou rodinu – hodnou ženu a děti a zajistit jim lásku a to, že se na mně můžou ve všem spolehnout. A svým dětem chci dát jejich vlastní pokojíček.

M. Š.