Můj nejhorší zážitek

Tatínek

Stalo se to asi před devíti lety, když mi bylo sedm let. Žila jsem se svou mladší sestrou, s mamkou a taťkou. V těch letech jsme měla nejraději svého tátu a tak jsem byla pořád s ním.

Náš společný koníček byla stavba vláčků, kolejnic a vlakového nádraží v našem sklepě. Strašně jsem to milovala a i když jsme to moc neuměla, byla jsem ráda, že s ním můžu trávit volný čas.

Jednoho dne se to však hodně zvrtlo. Mamka s taťkou se pohádali. Tatínek šel do sklepa a já šla samozřejmě s ním. Byl hodně naštvaný a tak nás tam zamkl. Nechápala jsem, proč to dělá, protože to nikdy neudělal, a tak jsme si jenom prostě řekla, že nechce, aby tam přišla máma. Hodně jsem se spletla! Seděla jsme na židli a on se najednou začal svlékat a já nechápala, proč to dělá. Chtěla jsem jít pryč, ale bylo zamčeno a klíč měl u sebe on. Silou mě hodil na židli a chtěl mě taky svléct. V tuhle chvíli jsem začala z plna hrdla křičet, taky jsem se bránila tím, že jsem ho kopala, škrábala a říkala mu, ať toho nechá, ale neposlouchal mě. Strašně moc jsem se bála, když tu najednou někdo zaklepal na naše sklepní dveře a táta se lekl. Rychle se začal oblékat a odemčel, aby se podíval, kdo to klepe. Já jsem s pláčem honem utekla ven. Šla jsem se projít a přemýšlela, jestli to mám říct mámě nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla, že nic neřeknu, protože jsem stejně věděla, že mi nic neuvěří. A doufala jsem, že už se to nebude opakovat. Opět jsem se mýlila! Další den jsem měla horečku a tak mě mamka nechala doma. Řekla mi, ať trochu uklidím a mezitím šla do obchodu. Hned jak odešla, přišel ke mně taťka a opět se svlékl. Utíkala jsem po pokoji, aby mě nechytil a neudělal , co chce. Myslela jsem , že mě chce zmlátit, a nechápala jsem, proč se svléká. Už mi to došlo. Chtěl mě znásilnit!

Křičela jsem na něho, ať mě nechá, že to řeknu mámě, ale on mi na to odpověděl, že jestli to řeknu, tak mě zabije. Hrozně jsem brečela. Protože jsem ho měla moc ráda a byl to můj táta. Kvůli tomu, co mi chtěl udělat, mě hrozně zklamal.

Týden na mě nic nezkoušel. Asi proto, že jsem byla nemocná. Potom mě zkusil svléct, když jsem v noci spala. Měli jsme doma dvoupatrové postele a já jsme spala nahoře, takže nebylo vůbec lehké vylézt nahoru. Cítila jsem, jak mi někdo sáhl na břicho. Okamžitě jsem se vzbudila a chtěla křičet, ale on byl rychlejší a zacpal mi pusu dlaní. Svlékal mě a já jsem měla na sobě jenom kalhotky a kdyby nebyla moje sestra náměsíčná, došlo by k nejhoršímu. Ale díky sestřičce se táta lekl, rychle slezl dolů a zatáhl mě za vlasy. Pošeptal mi, že další den půjdeme spolu na houby do lesa, abychom byli konečně sami. Já samozřejmě nechtěla jít, ale on mi vyhrožoval , takže jsem neměla na vybranou. V noci jsem nezamhouřila oči, protože jsem se bála, že přijde znova. Další den ( jak jsem slíbila) jsem s ním šla do lesa a díkybohu šla s námi i máma a sestra, takže jsem se cítila v bezpečí. On ale řekl, že se rozdělíme. Já půjdu s taťkou a mamka se sestrou- jaké překvapení! Byla jsem od něj co nejdál a před sebou jsem uviděla mysliveckou rozhlednu a napadlo mě, že když na ni vylezu nic mi neudělá! Tak jsem tam chtěla vylézt, ale on mě shodil na zem. Na zemi do mě kopal a házel po mě kameny. Zvedla jsem se a rozhlížela se kolem sebe, co bych po něm hodila. Vedle mě ležel velký kámen. Zvedla jsem ho a chtěla ho hodit, ale on se mi najednou začal omlouvat a brečet. Tak jsem to zahodila a utíkala jsem hledat mámu. Už jsem se těšila, že to skončilo a konečně jsem měla po dlouhé době dobrou náladu.

Po dvou týdnech se pokusil o násilí zase, tentokrát v našem sklepě, který jsme právě opravovali.. Byla jsem tak blbá a uvěřila jsem mu, že se mi upřímně omluvil a myslel to vážně. Od téhle chvíle se pokoušel celé dva roky, každý den. Už hodněkrát jsem se chtěla zabít, ale nemohla jsem, protože jsem věděla, že kdybych ukončila svůj život, zkoušel by to na moji sestřičku. Jednoho dne za mnou do školy přijela policie a já nic nechápala. Řekli mi, ať si sbalím věci ze školy a že s nimi pojedu na stanici. Až jsme tam dorazili, řekli mi, že všechno vědí. Vysvětlili mi, že do našeho sklepa nainstalovali kameru, protože si sousedi stěžovali, že každý den tam někdo křičí o pomoc. Zavedli mě do nějaké místnosti, kde sedělo hodně lidí a já před všemi těmi lidmi měla říct, co se stalo. Rozbrečela jsem se a jedna moc hodná paní se mě zeptala jestli chci, aby všichni odešli. Souhlasila jsem a zůstala tam se mnou jenom ta paní. Po chvilce vytáhla nějaké dvě panenky a dala mi je, abych mohla ukázat, co všechno mi dělal. Seděla jsem tam asi čtyři hodiny a vyprávěla, co se mi všechno za ty dva roky stalo a ona si to zapisovala do počítače. Až jsme skončili, dala mi žvýkačky a párek v rohlíku za statečnost. Zavedla mě do místnosti a tam seděla moje maminka a plakala. Ukazovali jí nahrávku z kamery a ona na vlastní oči viděla, co se celou tu dobu dělo. Policie nás zavezla zpátky domů a já se styděla, protože mi mamka vyčítala, proč jsem jí to neřekla. Vysvětlila jsem jí, že by mi stejně nevěřila a rozplakala se ještě víc. Po nějakém čase se s ním mamka rozvedla a on byl na dva roky ve vězení. Od té doby jsem celkem šťastná-když na tohle zrovna nemyslím- a doufám, že ho už nikdy neuvidím.