Marta K. a bráškové Aleš a Míša

Když mě organizace DEJME DĚTEM ŠANCI oslovila s žádostí o napsání příběhu přemýšlela jsem co vlastně napsat. Najednou se totiž stalo, že to co jsem si v životě přála nejvic – štastnou rodinu se mi splnilo nějak oklikou, aniž už bych to čekala. 
Životem jsem neprocházela právě snadno. Neměla jsem hezké dětství a ani manželství se mi nevyvedlo dle mých představ.

Jedinou radostí pro mne zůstávala moje dcera.  Byla pro mne vším. Vším co mě drželo nad vodou a pro co jsem žila. Na partnerský vztah jsem rezignovala. Dcera vyrostla. Jenže co s tím, když ve vás uvnitř je strašně moc toho co můžete dávat . Nemáte vedle sebe nikoho bezbranného, kdo potřebuje vaši ochranu a radu.
Mám svoji dceru a teď už i vnučku neuvěřitelně ráda, stále jsou pro mne vším, ale ještě se mi do toho houfečku někdo vejde. 

Příliš jsem nepřemýšlela, když jsem brouzdala po internetu. Já vlastně nic nehledala jen jsem procházela stránky a ani nevím, jak jsem se na stránky Dejme dětem šanci dostala. To co jsem četla mě zaujalo a rozhodla jsem se, že to zkusím.

Už od prvního setkání s Dejme dětem šanci jsem byla nadšená. Bylo to prostředí, kde někdo chtěl udělat něco pro druhé a ne jen pro sebe. Nějaký čas jsem čekala, ale nakonec se mi podařilo setkat se se dvěma kluky. Nevěděla jsem, jak se tvářit. Kluky jsem si vždy přála, ale netušila jsem jak se k nim chovat a jak je zaujmout. Ale ono to dopadlo samo. Moje dcera je stále nejdůležitějším člověkem v mém životě a požádala jsem ji proto o názor a dovolení.  Nakonec řekla, že by se s nimi chtěla setkat také. To co podnikám já, se dotýká všech, které mám ráda a pokud někdo přibude tak přibude ke všem, nejen ke mně.

Ani jsem netušila, co jsem našla. Chtěla jsem vyřešit prázno vedle mě, ale vyřešila jsem asi více.  Moje dcera oživla a je nadšená, vnučka se ptá, kde jsou kluci a já mám chuť klukům psát sms každý den. Tohle je ten houfeček o kterém jsem snila. Nějak se mi splnilo to, co jsem chtěla po někom jiném, aby mě dal.  Zjistila jsem, že to mohu mít, když to dám já, že nemusím na nikoho čekat.  Prostě věřím, že pokud do toho dám vše, co je ve mně, všichni budeme mít to vysněné – štastnou rodinu, kde si všichni pomáhají a stojí jeden za druhým -  tedy  já, Barunka a Alenka s rodinou  a kluci Aleš a Myška.