Alex

Než jsem zamířil do dětského domova, byl jsem jako každý jiný obyčejný kluk. Trochu raubíř, který měl rád legraci a potřeboval na sebe pokaždé něčím upozornit. Mezi mé „speciality“ patřilo především vyrušování při hodinách. Ke všemu jsem měl neustále poznámky, které mi tehdy připadaly vtipné, ale dnes je považuji spíš za nemístné. A nutno říct, že mě to občas přepadne i teď.

Když jsem chodil do šesté třídy základní školy, přestoupil k nám nový spolužák Dominik. Po nějaké době jsme se spřátelili a stal se součástí mé party. Každé ráno jsem na něj cestou do školy čekal před domem v jedné z chebských ulic, kde sídlil také dětský domov.

Ve stejnou dobu, kdy Dominik vycházel ven, vyšla ze dveří domova početná skupinka dětí a vydala se na každodenní cestu do nedaleké školy. S Dominikem jsme sice byli uprostřed silné puberty, přesto nám těch dětí bylo líto. Často jsme si povídali o tom, jaké to v dětském domově asi je, a oba jsme si říkali, že tam nikdy nechceme a nesmíme skončit.

Ani jeden z nás tehdy netušil, že se za několik měsíců v dětském domově ocitnu právě já.

Já, maminčin mazánek, který do té doby nikdy nebyl bez mámy déle než pár dní, jsem se najednou vydal na cestu bez ní. Prožil jsem si toho opravdu hodně, i když vím, že mnozí jiní toho zažili ještě více.

První dny v dětském domově pro mě byly velkým překvapením. Nebyly tam žádné mříže, žádné stříkání studené vody na děti ani další praktiky, o kterých se tehdy v souvislosti s dětskými domovy mluvilo.

Dětský domov, ve kterém jsem už téměř osm let, je pro mě skutečným domovem. Někomu to může připadat absurdní, pro mě je to ale prostý fakt. Mám tu přátele a také lidi, kterým se mohu svěřit a přijít za nimi s jakýmkoliv problémem.

Když se zamyslím nad tím, co mi dětský domov skutečně dal, musím začít zkušenostmi. Ty jsou podle mě jednou z nejdůležitějších věcí v životě. Bez nich je člověk v mnoha situacích bezradný.

V dětském domově jsem získal mnoho cenných zkušeností, které bych podle mě v běžném rodinném životě nezískal. Naučil jsem se, jak se zachovat při konfliktech a v dalších složitých situacích. Dříve bych reagoval zbrkle a bez přemýšlení. Dnes si nejprve rozmyslím, co řeknu.

Další zkušenosti jsem získal díky různým projektům a přednáškám, které nám zprostředkoval dětský domov i další organizace. Naučil jsem se tu mnoho věcí, ke kterým bych se v běžném životě možná vůbec nedostal, a jsem za to moc rád.

Dětský domov změnil také můj pohled na obyčejný život. Začal jsem si více vážit maličkostí a na všem se snažím hledat něco dobrého. Myslím si, že to dnes mnoha lidem chybí, a i proto někdy nejsou vztahy v různých kolektivech právě nejlepší.

Našel jsem si tu nové kamarády a poznal příběhy různých lidí i to, jak se jim dařilo při vstupu do samostatného života. Viděl jsem šikovné mladé lidi, kteří svůj život určitě povedou správným směrem. Poznal jsem ale také člověka, který ve věku, ve kterém jsem nyní já, nevstoupil do života právě nejlépe a propadl závislosti na alkoholu. I to mi otevřelo oči. Mohl jsem vidět, kam různé životní přístupy člověka dovedou.

Nesmím zapomenout ani na všechna místa, která jsem díky dětskému domovu navštívil. Moře jsem znal jen z vyprávění a obrázků, dokud jsem nedostal příležitost podívat se do Itálie a Chorvatska.

Mohl jsem se zúčastnit také několika kulturních akcí. Poznal jsem krásu Národního divadla a Hudebního divadla Karlín a navštívil natáčení pořadu Partička.

Mým velkým koníčkem je hokej. Díky dětskému domovu jsem měl možnost poznat hokejistu Jakuba Klepiše, který náš domov navštívil po mistrovství světa v Německu v roce 2010. Dokonce jsem si mohl osahat jeho zlatou medaili. Jsem také v kontaktu s několika hráči extraligové Plzně a poznal jsem řadu osobností, které znám z filmových pláten.

Od malička mám velký sen – chci se stát strojvedoucím. Železnice se mi líbí, má pro mě své kouzlo a myslím si, že by to bylo dobré povolání. Na cestě za svým snem ale musím nejprve dokončit potřebné školy.

Jednou z nejdůležitějších věcí, které mi dětský domov dal, je možnost studovat obor, který mě k mému snu přibližuje.

Říká se, že vzdělání je jednou z nejdůležitějších součástí života, a já se snažím možnost studovat co nejlépe využít. Když si představím, čím bych se asi stal, kdybych zůstal tam, kde jsem vyrůstal, napadají mě povolání jako kuchař nebo pekař. Taková práce by mě ale nebavila a nenaplňovala. Dnes mám alespoň jistotu, že se ke svému snu postupně přibližuji.

Možná si při čtení dokážete všechny věci, které jsem vyjmenoval, živě představit a pochopíte, proč jsou pro mě tak důležité. Vím, že není nezbytné jezdit v létě k moři nebo navštívit mistrovství světa v hokeji. Pro mě jsou to ale zážitky, které se už nikdy nemusejí opakovat, a proto si jich nesmírně vážím.

Stejně tak si vážím možnosti studovat. I když to tak někdy nemusí vypadat a jsem spíše průměrným studentem, své studijní povinnosti a plány plním.

Dětský domov mi toho dal, stále dává a ještě dá opravdu hodně. Nemyslím tím materiální věci, ale především další cenné zkušenosti, které mi pomohou upevňovat můj životní postoj a směřovat tam, kam chci.

Doufám, že jednou budu moci dětskému domovu alespoň něco z toho vrátit a vyjádřit svůj velký dík za všechno, co tu pro mě lidé dělají.

Za svou práci by si zasloužili veliký potlesk.